Hotelová škola Poděbrady

Hotelová škola Poděbrady

Středočeský krajAEHT

JAK TO BYLO VE ŠPANĚLSKU 

LETNÍ PRAXE 2005

Poslední článek neznámého autora aneb Španělsko 2005

      Vydat se na praxi do Campingu Playa Montroig, jenž se nachází na pobřeží Středozemního moře zvaném Costa Dourada cca 150 km jižně od Barcelony, je pro studenta hotelové školy, dalo by se říci, adrenalinovým sportem.

      Hned od počátku samotného vyřizovaní pobytu se musí obrnit obrovskou trpělivostí. Zpočátku organizačního šumu nikdo nic pořádně neví. Španělský zaměstnavatel se ozve několik málo dní dopředu, že se zájemci přijede udělat pohovor ve španělštině. Pro studenta studujícího španělštinu prvním rokem pořádný šok. Když pohovor absolvuje, přichází šok další. Není jisté, kdo byl vlastně vybrán a kdo ne, mají-li se shánět letenky, které jsou každým prováhaným dnem dražší...a pracovní smlouvy? Ty jsou v nedohlednu. Nejzajímavější poté je, když tento „španělský chaos“ zavládne i ve vaší škole. Pracovníci školy si vás přehazují jako horký brambor, místo výuky se účastníte nesmyslných schůzek, na kterých se stejně nic neřeší, máte něco platit, ale nevíte vlastně kolik, kdy a kde, a ještě vás nechají vyrábět potvrzení, která jsou ve finále stejně k ničemu. Vím, po bitvě každý generálem jest.

      Koncem června pak odjíždí jen skupinka nejodvážnějších, nakonec bez pracovních smluv za svým prázdninovým dobrodružstvím.

      Jaké je překvapení, když dorazíte na místo a zaměstnavatel pro vás nemá ani smlouvu, ani práci. Alespoň má pro vás ubytování, i když to není kdoví co. Teplá voda na pánských ubytovnách začíná téci až po týdnu, děvčata jsou na tom o něco lépe. Chtějí-li ovšem mít vlastní klíč a nebýt závislé na spolubydlících, musí si ho nechat na vlastní náklady přidělat. Strava je také zdarma. Jistě by nadchla milovníka smažených pokrmů, ale možná se vám potom bude o hranolkách i zdát. To jsou však nepatrné detaily, které vám začátek pouze znesnadní. Vy však přijíždíte za něčím úplně jiným. Horké španělské podnebí, azurové moře, písčitá pláž, snědé dívky opalující se nahoře bez...no však víte.

      Po třech dnech se dočkáváme smluv a ti nejšťastnější z nás začínají pracovat. Zbytek musí čekat další čtyři dny, které logicky nebudou zaplaceny, až bude víc práce. Teprve po této lhůtě začíná v kempu fungovat vše tak, jak by mělo. Studenti jsou rozmístěni do dvou restaurací, třech barů a dvou diskoték. Někteří pracují na recepci.

      Práce je různorodá, ale v žádném případě nejste nějakou pomocnou silou. Troufnu si říct, že kemp na českých studentech stojí a hlavně díky nim se zvyšuje úroveň poskytovaných služeb, která tak, alespoň zčásti, koresponduje s nastavením jejich cen.

      Klientela je zde tvořena převážně domorodci a občany Nizozemí a Belgie. Ve větším měřítku se také setkáte s turisty z Německa, Anglie a Francie. Veškerý jazykový arzenál, jimž disponujete, bude tedy využit.

      Mimo práce jsou tu také dny volna. Během nich si můžete buďto upravit na pláži svou sýrovou barvu, nebo pocestovat po okolí ať už za nákupy, pamětihodnostmi, či jen tak. V nabídce je nejbližší město Cambrils, poté historické město Tarragona (hodina vlakem), pro náročnější pak Barcelona (2 hodiny) či Valencie (3 hodiny). Nelze opomenout zábavní park Port Aventura, do něhož máte jako zaměstnanci kempu poloviční slevu na vstupném.

      Užívat si samozřejmě můžete i mimo volné dny. Svým rušným nočním životem vás jistě osloví nedaleké městečko Salou.

      Po relativně klidném měsíci přichází doba výplat, jenž značí další komplikace. Výplatní částka je o deset procent nižší, než by dle smlouvy měla být. Dvě procenta činí daň. No, každý si asi pod pojmem netto představil něco jiného, ale budiž. Co zbylých osm procent? To jsou ty čtyři počáteční dny, kdy jedni pracovali a druzí se "nudili" na pláži. Je vskutku složité vědět, kdo by je měl mít zaplacené a kdo ne, proto je raději nedostává zaplacené nikdo. Protesty vyustí až v hádku ve vedení kempu a nám je slíbeno, že nám tyto dny budou zaplaceny v následující výplatě.

      Začátek měsíce srpna bývá v kempu ve znamení zvýšené pracovní aktivity. Tato hlavní sezóna pak končí 15. 8. svátkem Panny Marie. Po tomto dni se kemp začíná vyprazdňovat a atmosféra uklidňovat. Začíná čas legálních zaměstnaneckých párty a jiných dosud zapřených požitků.

      Není však radno se zde už příliš dlouho zdržovat. Koncem srpna odjíždí většina španělských zaměstnanců a většina českých chlapců je z restaurace přesunuta na pozici nočních a denních tzv. hlídačů, kde ti méně šťastní denní hlídají s koštětem či hrabičkami. Vše zase přestává fungovat a v kempu zavládá anarchie.

      Je tedy čas nakoupit dárky domů, sbalit věci, převzít výplatu, která překvapivě obsahuje vše, co by měla, a hurá do rodné domoviny.

Epilog
Ač tímto článkem dýchá mírná kritika, je psán s obrovskou láskou k Hotelové škole. Chtěl bych tímto poděkovat všem pracovníkům, ať současným či minulým, kteří měli co dočinění s mým studiem, a popřát jim pevné zdraví a mnoho úspěchů v další pedagogické i nepedagogické činnosti.

Filip Janda, absolvent HŠ