Leonardo v Lotyšsku

Po strastiplné cestě, kdy se přírodní živly rozhodly účastníkům příjezd na další schůzku projektu Leonardo da Vinci o odborném vzdělávání, pořádně „ochladit“, jsme 19. března s Ing. Voborovou dorazily do Davgaupils, stotisícového města asi 260 km jihovýchodně od Rigy. V dalších dnech se naštěstí živly uklidnily a za poměrně příznivého seversky jarního počasí mohla začít plánovaná schůzka, tentokrát na téma „Přechod ze škol na trh práce“. Pro naše vstupní prezentace poskytovalo město Davgaupils ideální zázemí, neboť se zde nachází řada odborných škol. V mnohých studenti předváděli své dovednosti: uspořádali pro nás módní přehlídku, koncert, ostříhali během prohlídky jednoho z účastníků (!), na místě nám namíchali tříbarevné koktejly s místním rižským „balzámem“, na zdravotnické škole jsme si mohli vyzkoušet nejen umělé dýchání, ale i porod. Moc jsme se nevytáhli, teoretické znalosti jsme měli všichni, ale praxe, silná stránka odborných škol, byla naší Achillovou patou. Na rozdíl od studentů máme co dohánět.

Vedení města Davgaupils nás přijalo vlídně v reprezentačních prostorách svého úřadu. Vůbec je to město vstřícné a tolerantní, stejně jako celá země, kde kromě Lotyšů žijí Rusové, Poláci, Bělorusové, Ukrajinci, Litevci, Estonci, Židé, Němci, Romové, Tataři, Arméni a také okolo stovky Čechů. Ani nábožensky to tady nemají jednotné, kromě ruského pravoslaví zde často najdete kostely luteránské, římsko-katolické nebo staroobřadnické.

Rozmanitý byl i společenský program. Jeden večer jsme strávili s folklórním spolkem Svätra, jehož členové nás nejen pobavili, ale přiměli i k tanečním kreacím na lotyšské národní tance. Ve víru reje si ruce – to doslova – podávali Turek s Češkou, Lotyška se Španělem, Dánka se Švédem a všichni si báječně rozuměli. Stejně jsme se jazykově bezbariérově shodli při pečení chleba v Agloně, kde nás v soukromém muzeu chleba pohostila osobně jeho majitelka vším, co sama se svou rodinou připravila. Ochutnali jsme soljanku se smetanou, tvaroh, zelný salát, bylinkový čaj a hlavně domácí likér Šmakovku. Po takovém chlebem provoněném večeru se odjíždělo jen těžko, loučení nám však usnadňovalo vědomí, že se již začátkem června sejdeme v dánském Horsens.

Eva Svobodová
koordinátorka projektu