Další epochální výlet 3. VOŠ v 21. století

První květnový víkend se po letech (!) uskutečnil – kdysi tradiční – výlet studentů 3. ročníku vyšší odborné školy. Poté, co odevzdali svoje absolventské práce, a před posledním zkouškovým obdobím jsme vyrazili zcela ekologicky vlakem do Chocně. A to navzdory třeskutě nevlídné předpovědi počasí, v níž se střídaly bouřky s přívalovými lijáky a kroupy s nízkými teplotami.

V pátek odpoledne nám však na pěší přesun do Koldína stále ještě svítilo sluníčko. V Koldíně jsme se na ubytovali v bývalém poplužním dvoře, dnes přestavěném na ubytovnu s prostornými pokoji, trámovými stropy, společnou pavlačí a s výhledem na zrekonstruovaný zámeček. Protože aktuální počasí stále ještě vzdorovalo předpovědi, vypravili jsme se k poutnímu místu evropského významu, ke kostelu Panny Marie Bolestné na kopci Homol. Největším lákadlem pro turisty je kamenné schodiště z roku 1767, které je evropským unikátem. Má 153 schodů a 16 odpočívadel, jejichž počet je zvolen pro poutníky symbolicky, a to podle počtu Zdrávasů a Otčenášů v modlitbě Velký růženec. Schodiště je po obou stranách zdobeno dvojicemi soch svatých, v minulosti k nim patřili i barokní andílci a květinové vázy. Na mnohých sochách ale zahlodal zub času a bohužel ani další neodolaly nenechavým rukám zlodějů.

Poctivě jsme všechny schody vystoupali a zamířili zpátky do Koldína, kde nás čekalo večerní grilování. Naštěstí pod přístřeškem na prostorné terase, takže liják, který se později spustil, nám dobrou náladu nezkazil.

V sobotu ráno jsme vyrazili do Potštejna. Překvapení, které nikdo nekomentoval – nepršelo. Minuli jsme ruiny hradu Velešov, kde koncem 18. století řádili hledači pokladů stejně jako na nedalekém Potštejně. Naším cílem se stal potštejnský hrad, jeden z největších ve střední Evropě, kde svého času řádil loupeživý rytíř Mikuláš. Proto se na hrad vypravilo královské vojsko vedené kralevicem Karlem, budoucím českým králem Karlem IV. Přestože byl Potštejn považován za nedobytný, srovnal jej se zemí a pod ruinami hradní věže pohřbil odbojného Mikuláše. Povídá se, že rytíř si za čas loupežných výprav nastřádal velké bohatství, které mělo být navždy zasypáno kdesi ve sklepení tajemného hradu. K povídačkám o pokladu přispěl tajemný latinský nápis, vytesaný v kameni, zasazeném v nároží paláce. Na kameni se prý píše: Signata thau postes deitas exterreat hostes – Bůh nechť zastraší nepřátele. V 18. století si nápis špatně vyložil tehdejší majitel potštejnského panství, hrabě Jan Antonín Chamaré. Četl: Dbej znamení, láska vyhladí nepřátele. Citát si objasnil po svém a začal hledat ukrytý poklad. Za tím účelem rozbořil polovinu už tehdy zchátralého hradu, ale nic nenašel. Jeho příběh inspiroval spisovatele Aloise Jiráska k sepsání románu Poklad. Hrabě Chamaré hledal potštejnský poklad neúspěšně asi pětatřicet let. Vedly jej prapodivné šifry, vytesané na pozůstatcích středověkých zdí – jak se později ukázalo: obyčejné kamenické značky, které byly v gotice velmi oblíbené. Možná je třeba hledat v některé z tajných chodeb, z nichž nejdelší vede až do přes pět kilometrů vzdálených Litic.

Tak daleko jsme ale nedošli, naopak jsme zamířili zpátky do Koldína. Cesta to byla ne právě nejkratší. Ale ve veselé společnosti se i nekonečná cesta dočká konce (zvlášť když to někteří vzali zkratkou autobusem) a my se dočkali dalšího grilování i dalšího zábavného večera, poslední tečkou našeho epochálního výletu. Věřme, že se stane pro studenty VOŠ inspirací a obnovenou tradicí i v následujících letech.

Studenti 3.VOŠ