HOTELOVKA VZALA POLIČKU ÚTOKEM

Psal se 11. duben 2018, byla středa a nám vrcholily přípravy na soutěž. Poslední cappucino pro učitele o velké přestávce a v hlavě už jen myšlenky na soutěž. Jestli jsme připraveni, jestli jsme nezapomněli něco sbalit. Co nás asi čeká ve městě Polička? Kolem třetí hodiny odpoledne jsme už seděli já, Tereza Kvardová ze 2.D, maturant Marek Frumar ze 4.A a naše jedinečná paní učitelka Koštýřová v autě na cestě za dobrodružstvím.

Na místo jsme dojeli v pořádku a paní učitelka ze SOŠ a SOU Polička nám ihned vyrazila dech informacemi o soutěži. Spolupráci s libereckou pražírnou NordBeans jsme vážně nečekali. Nervy samozřejmě začaly pracovat, ale po vybalení věcí alespoň mě s Terkou částečně opustily, a my si tak v klidu užili čerstvého vzduchu v Poličce. Místní park je vskutku skvělým místem na přemýšlení.

Ráno už nervozita zase stoupala. Když jsme přišli do Tylova domu a na pódiu jsme viděli dva překrásné kávovary, ještě jsme netušili, že za pár hodin budeme na pódiu stát a přebírat ceny. Po tom, co jsme si všechno prohlédli, nás paní učitelka zavedla do zázemí, kam jsme si dali věci, a potom jsme konečně šli na zaslouženou kávu přímo od přátel z Nordbeans, tedy alespoň se z nás přátelé stali.

Samotná soutěž byla alespoň pro mě vážně neskutečný pocit. Nervozita stoupla na maximum v momentě, kdy jsem vyslovila slovíčko "ČAS" a začala jsem s proslovem. V tu chvíli jsem nevnímala. Bylo to, jako bych tam ani nebyla, a k sobě jsem přišla až v momentě, kdy jsem řekla ono kouzelné slovo podruhé, a ukončila tak svůj výstup.

Moje pocity byly jasné. Nezvládla jsem to. Vůbec.

Zbytek dne jsem strávila za kávovarem u stanovišť, která pro nás byla připravena, a rozhovory o kávě s ostatními baristy a později i s porotci.

Přišla chvíle vyhlášení. Seděli jsme a čekali na ortel. Poslouchali jsme jména a čekali na ta naše. Bylo to nekonečné. A najednou jsme zbyli jen my tři. Ze stejné školy. A to už paní učitelka neudržela slzy. Když jsme pak vcházeli na pódium, neudržela jsem slzy ani já. Stáli jsme tam. Přede všemi. V hledišti naši noví přátelé a paní učitelka jako naše největší psychická podpora. Vyhlásili třetí místo, které získala pro naši školu Tereza Kvardová.

Mě a Marka pozvali dopředu. Technický porotce Dominik Novák nás oba chytil za ruku. Každému z vás bych tenhle pocit přála. Je to neskutečné, když najednou stojíte přede všemi, máte slzy v očích a čekáte, čí ruka vyletí nahoru. Ale co bych vám opravdu přála, je pocit, kdy vyletí ruka vašeho kolegy a vy máte větší radost, než kdyby vyletěla ta vaše. Hotelovka si odvážela všechny tři poháry, první místo patřilo zaslouženě Markovi, druhé jsem odvážela já.

Za tenhle obrovský úspěch patří obrovské díky našemu rádci, lektorovi a příteli Michalu Křižkovi, bez kterého bychom to nikdy nedokázali, a také vám, učitelům, kteří nás pravidelně podporujete v tréninku během velkých přestávek při kávičkování. Poháry tedy samozřejmě patří i vám.

Doufáme, že na soutěži ve Velkém Meziříčí se nám bude dařit jako na té v Poličce. Držte nám za měsíc palce, hotelovko!