Řecko 2008

Je pátého května a naše řecká skupina se poprvé kompletně sešla na pražském ruzyňském letišti. Na všech byly vidět nějaké ty známky předodletového stresu. Zatím nikdo netušil, jak moc nám následující tři měsíce změní dosavadní život.

Po srdcervoucím loučení s našimi nejbližšími jsme se vydali do letadla a tady začal náš výlet.

Let trval asi hodinu a půl a my ho bez větších problémů přečkali a těšili se na tamější dobrodružství. Po příletu nás hned čekalo jedno nepříjemné překvapení. Na letišti v Soluni na nás už netrpělivě čekali dva Řekové s cedulkou Sani Resort. Na tom by nebylo nic špatného, jenže milí páni neuměli jediné slovo anglicky. Spustili na nás svoji řečtinou a my jak poslušné ovečky jsme je následovali na parkoviště, kde nás čekal malý autobus pro deset lidí. Asi ve tři čtvrtě cesty Řekové zastavili a vyložili naše dvě slečny, které měly nastoupit praxi v jiném hotelu než my. (Ale to je úplně jiný tříměsíční příběh, o kterém toho moc nevíme). Dál jsme už pokračovali jenom v osmičlenné skupině. Vyložili nás uprostřed pole před menší bránou a zase odjeli. Dál už to vše bylo jenom na nás. Dokodrcali jsme se k naší ubytovně, kde na nás čekal jakýsi řecký pán, který toho z angličtiny opět moc nepobral. Dal nám obálky, ve kterých byly klíče od pokojů a informace o práci. Šli jsme se tedy na pár hodin vyspat a pak hurá do Sani Resort. Tam jsme se dostali pomocí firemních autobusů, které měly jezdit podle jízdního řádu, ale to by nebylo Řecko!. Jezdily si, jak se jim chtělo. Vyplašeni z neznáma jsme šli na Personální odděleni (HRD), kde nám dali vyplnit smlouvy v řečtině!!! Nerozuměli jsme tomu ani slovo, ale nezbývalo nám než podepsat. Dál si nás po jednom volal F&B manager Sani Beach Hotelu, který každému po rozhovoru určil pracovní místo. Ten kdo si řekl, kam chtěl jít, což nebylo nejlehčí, se tam kupodivu dostal. Já a Tomáš jsme chtěli pracovat někde za barem. Ani jsme v to nedoufali, ale doopravdy nás tam dali. Já dostal místo na nádherném bílém baru uprostřed nejkrásnější pláže, kterou jsem kdy viděl. Boussoulas Beach Bar. Tomáš pracoval v jednom z nejlepších barů uvnitř hotelu s výhledem na krásné bazény. Pool Bar. Ruda si odvážně vybral místo kuchaře, v čemž ho dosvaď obdivuji. Dostal místo v hlavní kuchyni a postupem času se vypracoval od pomocníčka do pořádného kuchaře chváleného ze všech stran. Main Kitchen. Naše dívky Aneta a Verča se dostaly do hlavní restaurace zvané Poseidon. Je čekala asi největší dřina v práci, která obnášela ranní vstávání za tmy a příchod domů opět za tmy. Renata s Jitkou S. se dostaly do jiného resortu než my a to do Sani Beach Clubu, který byl vzdálen od SB Hotelu asi deset minut chůzí po pláži. Holky pracovali na restauraci a na bufetech. No a naše poslední dívka Jitka R. chytla práci v Sani Marině, která je v polovině cesty do SB Clubu. Jitka pracovala v Tomato Restaurant jako servírka. Z nás všech pracovala asi nejvíc, protože měla dvanácti a více hodinové směny, tudíž „klobouk dolů“.

Práce v Řecku, co si budeme povídat, není procházka růžovým sadem. Jsou dny, kdy jde všechno výborně a chválí si vás, ale jsou také dny, kdy byste nejraději se vším sekli a jeli domů. Těch špatných dnů pár doopravdy bylo, ale všechno vám vynahradí večery, kdy si jdete sednout s partou kamarádů do tamější řecké hospůdky a dáte si pravý gyros. Právě přátelství, to bylo na našem výletu asi to nejdůležitější a nejcennější, co jsme si z Řecka přivezli. Seznámili jsme se tam se spoustou lidí ze všech koutů Evropy, hlavně tedy z Čech a Slovenska, pár jsme si jich opravdu zamilovali. A když jsme odjížděli, tak všichni se slzami v očích, protože tyhle lidi, už nikdy pospolu neuvidíme.

Jestli se teď sami sebe ptáte, jestli máte příští rok také jet a chcete slyšet můj názor, tak já za sebe říkám ano, jeďte! Je to výborná zkušenost do života a potkáte lidi, na které budete dlouho vzpomínat. A když pojedete, tak zjistíte, že tam doopravdy jsou dny, kdy budete Řecko spolu se mnou proklínat, ale jsou tam i dny „ a také noci“, které vám vše to trápeni vynahradí, a na konci budete odjíždět s hřejivým pocitem v srdci, že jste pro sebe něco udělali, a se zjištěním, že se chcete jednoho dne vrátit. Řecko zůstane Řeckem, má své světlé i stinné stránky, ale my na něj s radostí v srdci vzpomínáme.

Stanislav Kvasničák

 praxe Řecko 2008

© 2017 Hotelová škola Poděbrady, Komenského 156/7, 290 01  Poděbrady, tel.: +420 322 312 622, +420 325 612 541, e-mail: info@hsvos.cz