Praxe Švýcarsko 2012

Velmi rád bych se s vámi podělil o své zážitky ze své 4 měsíční stáže v zemi alpských gigantů, a to ve Švýcarsku.

Většinou se říká do třetice všeho dobrého, a z části to tak může vycházet. Švýcarsko bylo třetím státem, který jsem navštívil v rámci mé školní praxe, a stalo se součástí dalšího mého životního cyklu. Zprvu musím podotknout, že jsem propadl kouzlu přírody a horám této země. Cestování vlakem a zároveň pohled na nádherná údolí, světle zelené louky a pomalu šplhající vrcholky hor do nebes, na kterých jsou vidět ještě pozůstatky sněhu, jsou k nezaplacení.

Tato letní stáž se skládá z dvoutýdenního intenzivního pobytu na výborné hotelové škole Swiss School of Tourism and Hospitality (SSTH) v nejstarším městě Švýcarska, a to v Churu. Tyto dva týdny, které jsem tam strávil, jsou nezapomenutelné a patří mezi mé nejkrásnější zážitky v životě. Hned vám povím proč. Škola se nachází vysoko v horách, je ukryta od města Chur a z nádraží k ní autobusem dojedete za 5 min. Nadneseně mohu prohlásit, že se jednalo o nedobytnou pevnost Alcatraz.

Ředitelem této školy a zároveň hlavním mentorem této stáže je charismatický a velmi sympatický muž jménem Hans Rudolf Schmid. Ten se po celé dva týdny staral o naše pohodlí na škole, dohlížel na naše pilné studování a zejména na to, abychom po dobu pobytu nemluvili naším mateřským jazykem. Za každé nachytání musel člověk přispět do kasičky 1 frankem (cca. 20 Kč). Další členové profesorského sboru byli velmi dobře vyškolení a zejména, co musím podotknout, přátelští a sympatičtí lidé. Každý z nich se nám snažil předat své zkušenosti a co nejlépe nás připravit na naši budoucí práci v provozovnách. Bylo to velmi prospěšné, jelikož člověk se naučil něco nového, pochopil švýcarskou gastronomii a naučil se zejména těžká slovíčka v švýcarské němčině, která je velmi specifická a odlišná. Shrnul bych to asi takto - bez této přípravy bych velmi těžko rozuměl dialektu, mentalitě lidí i pokrmům.

Tento pobyt byl pro nás velmi náročný, jelikož materiálů, které jsme dostali, bylo opravdu hodně. Tisíce papírů, názvů a slovíček jak v švýcarské němčině, tak zejména i v hojně používané odborné francouzštině. Kromě tvrdé práce zde byly i exkurze a výlety. Během mého pobytu na škole jsme navštívili krásné město Luzern s jeho slavným mostem Kapelbrucke a poté malou vinici položenou ve výšce 500 m.n.m. Nad touto vinicí se rozprostíraly vrcholky hor, které dosahovaly výšky 2700m. Dech beroucí podívaná. Na konci exkurze samozřejmě nesměla chybět degustace místních vín z vinice. K ochutnávce byla 3 bílá vína a 3 červená. Po degustaci si mohli zájemci koupit celou láhev za zvýhodněnou cenu.

Na mé stáži ve Švýcarsku jsem dále pochopil, co znamená studijní pobyt v zahraničí a jeho systém. Nechci nijak porovnávat český školský systém a tento, ale zde byla vidět opravdová švýcarská kvalita jak v odborné nauce, tak i v praktické části. Co mě zejména nadchlo, byl způsob podávání obědů a večeří. Vše probíhalo rajónovým nebo banketovým způsobem a vždy bylo servírované výborné 3chodové menu.

Menu se skládalo ze studeného předkrmu nebo polévky, následoval klasicky hlavní chod a dezert. Podobně jako na naší škole jsme se v rámci praxe obsluhovali navzájem, ale s tím rozdílem, že zde vládla kvalita a klid.

Poslední večer byl pojat ve stylu grilování. Stoly byly spojeny tak, aby se k nim vešlo 10 lidí. Všichni studenti, kteří byli ze 4 zemí, a to z Čech, Slovenska, Maďarska a Lotyšska, se svátečně vystrojili a celý večer probíhal v dobrém duchu. Byl to další nezapomenutelný zážitek.

Čas neuvěřitelně letěl. Ode dne, kdy jsme přijeli a neznali se navzájem, utekly dva týdny a my jsme se opět ocitli na nádraží a museli se se slzami v očích rozloučit. Rozprchli jsme se do všech koutů Švýcarska, abychom získali další nové zkušenosti v novém prostředí.

Můj hotel se nacházel v jihozápadní části země, v kantonu Oberbernu, vesnici Saanen. Pro informaci tato vesnice obsahovala pouze nádraží, 2 hotely a krámky. Nejbližší město bylo vzdáleno 5 km, ale vlakem to bylo 5 min. Jmenovalo se Gstaad. Velká města jako Bern, Basilej a Curych byla v dosahu vlakem do 3 hodin cesty.

Díky mé poloze jsem měl blízko k francouzské hranici a zejména k nádherným městům jako Montreux, Ženeva, Lausanne.

V hotelu, kde jsem pracoval, jsem po pár dnech získal kartu, vlastní kasírovací peněženku a byl jsem seznámen se systémem v kase. Toto bylo pro mě největším pokrokem za mou 5letou praxi v gastronomii. Sám kasírovat znamenalo velkou odpovědnost za správnost vedení i dohled nad penězi. Všichni kolegové a šéf mě přátelsky přijali a po celou dobu se i takto ke mně chovali, brali mě jako svého člena a ne jako praktikanta, který je zde pro uklízení a občasné pomáhání. Velmi se mi líbilo, že ocenili mé zkušenosti a nechali mi prostor je ukázat.

Ke konci tohoto článku bych chtěl jen říci, že tato čtyřměsíční stáž mě velmi obohatila jak po psychické stránce, tak i po stránce zkušeností. Poznal jsem novou zemi, pochopil jsem mentalitu Švýcarů, ochutnal jsem jejich kuchyni, ale i tzv. peněženka zaplakala. Ačkoliv je zde cestování velmi drahé, přesto jsem si nemohl nechat ujít starobylé uličky, krásné výhledy a pohledy na jezero.

Člověk by neměl litovat svých činů. Ačkoli i já jsem zažíval v hotelu několik krušných chvilek, nikdy jsem nelitoval, že jsem si vybral právě tuto stáž, a jsem také nesmírně vděčný své škole a panu Schmidtovi, že mi tuto zkušenost zprostředkovali.

Václav Síč, 3.VOŠ